Yarvok se rozhlédl po místnosti plné polic a zaprášených svitků. Hledal další stopy po dívce, kterou ztratil před lety. Širokým oknem světnice ozářil krvavě rudý měsíc hromadu pergamenů na masívní podestě. Hlavou mu probleskla myšlenka na portál, co ho přenesl do budoucnosti. Vůně jara a kvetoucích jabloní mu otupěla všechny smysly. Promnul si ruce a unaveným pohledem rozvinul další ...
Už to jednou zažil ... stejná noční můra. Nejdříve uslyší děsivý zvuk. Ostrý dech, následuje nelidský křik, že se něco blíží. To je začátek jeho šíleného spěchu. Běží bez dechu, v krajině stínů a mlhy, s pocitem, že ztrácí půdu pod nohama........
…... Náhlý poryv větru zasáhl můj obličej a já se ocitl ve vzduchu. Vysoko nad ostrovem, vysoko od ječících skal. Chvilku sem se tam vznášel. Slyšel jsem jen zvuky větru a bití z mých křídel, ve snaze udržet se ve vzduchu. Podíval jsem se zpátky do prostoru a spatřil ho ... Stvoření zvedlo ruce a promluvilo ...
Je to místo, kde jsou přání dary Pojď, uvidíš, že mám pravdu Je to síla, která přežije uvnitř tebe Temná jako je světlo dne Je to místo, které dá tvým snům nový spád Je to síla, která tě posílá zvítězit Jenom vykroč a uvidíš
Udělej jeden krok k hranici Kde se noc a den spojí Myšlenky na minulost jsem nechal za sebou Na svaté půdě
Přijde nemoc a hladomor ... nechť jste milosrdní Přijdou ničitelé ... nechť jste sjednoceni Přijdou jejich legie zkázy ... nechť jste připraveni Pohltí vás rudá tma ... nechť meč a víra, jak světlo naděje vás povedou ...
Yarvok se probudil a prudce vyskočil ... nevěřícně zíral kolem sebe. Stál na mírném návrší s hradbou prastarých dubů. Nevěděl jestli bdí nebo sní. Bouchl proto pěstí do nejbližšího stromu. Vypadal skutečný. Pro změnu teď nesvíral v rukách šavli, ale ... lopatu a krumpáč. Usmál se a odhodil nářadí vedle sebe. Zabořil prsty do černé hlíny a promnul jí v dlani. Nepamatoval si minulost, nepřemýšlel nad budoucností. Do paměti se mu vryla jen vůně hlíny a hukot moře. Nadechl se a vykročil. Vysoko nad ním, tam v dálce na severu ... tyčila se k nebi jak varovné memento Amon Amarth ... Hora osudu.
Ty, jenž si stvořena z pouhých myšlenek nepoznaného V souznění a hojnosti míru Jiskra v očích a chmýří na řasách tvých Ženou mně vpřed stezkou klikatou Duchem osudu, jenž mi byl předurčen Veden k poznání ... neztrácej víru
2. Ostří - Jú /Odvaha/
Já vím, že někde přebývá ten muž jenž zná cesty do pekel S ostrou čepelí a nemilosrdným srdcem jenž monstrum z jeho duše učinil
Já vím, že jednou přijde tichá chvíle pro každého, jehož sladké vzpomínky vedou Nad propastí známou jako smrt
3. Zpověď - Šin /Úpřimnost/
S vědomím trápení umlčím vřískot banshee Zapomněl jsem ... jak tiše šumí moře Zapomněl jsem na křik racků na obloze I když oslepen, cítím … jak hluboko ve mně pulzuje magická síla země.
4. Osud - Meijo /Čest a sláva/
Čekáním v temnotě a lžích … ztrácíme svůj cíl budoucnost zmizí v hoře z ledu Štěstí se může utopit … ztratit ve zvuku hromů ustoupit není kam … černá chapadla přišla až k nám
Černý drak zastíní oblohu Však nezoufejte ... všichni spojeni v jednoho můžeme přepsat náš osud vrytý do kamene.
5. Měsíc - Džin /Benevolence/
Teplé sluneční paprsky položím na zářivý měsíc osud světa bude napsán ... písmeno za písmenem než se pomalu změním v rudý nach
Měsíc hladím … zářivým pohledem paprsku vždyť přijde znovu, když slunce zapadne ...
6. Moc vyřčené myšlenky Rei /Respekt/
Slova jsou někdy jen slova a odcházejí pryč Osudové zastavení nic víc ... pohybují se rychle jako sen Zmatek emocí ... náhlá živá pochodeň Kapky slov ... vodopády slov Slova stále živá ... měsíční vlny a chaos blesku Vyslovené sny, co mohou létat žít a umírat Intimní mraky slov ... vůně slunečních květin
Slova jsou někdy jen slova ... vzdávají se čekají v tichu na své znovuzrození jak mnozí z nás ...
7. Přátelství Čúgi /Oddanost/
Noci jsou domovem pro náš měsíc Mysl a dvě hvězdy ani jedna navíc Vír ušlechtilých citů v jeden den Vždyť náš cíl je společný sen
Jsme jedním z důvodů proč žít a vyhrát Příliš pozdě na to ... vrátit se zpět Na sebe se spolehnout ... teď a hned
Naposledy upravil(a) Yarvok dne 06 zář 2017 11:04, celkem upraveno 1 x.
Sním o tom, co je v hlubinách uvnitř mně Z toho, co je skutečné. Křičí tam dítě hrůzy, cítím strach Drží se mně jak klíště v tmách Křičí se vší silou a vím, že nepřestane Ďábel se raduje, ví o mně Směje se a skotačí na ohnivém bále V hlubokých jámách žhavého pekla Cesty končí za branou, ale ... Druhá strana mince? Navěky věků, život po životě Tančící převozník přes řeku Styx cesta a osud bez konce
Zdá se mi, že bdím? Nebo hluboce spím Sním o tom, co je mimo, Sny, co znamenají všechno nebo nic Čas strávený v hříchu a písni Harlequini, hříšníci a bardi pějte baladu o Rudém drakovi bídným lidem v tísni
Ztráty a bolesti Vzali tvoje jméno Odsouzen navždy hledat noc zkoušky odvahy a cti
Vzpomínky na tvé přátele seřazené v šiku odených v tuhé zbroji barvy nachu Vlající prapory a krev zářící Přátel, které jsi ztratil křik tisíců hlasů ... konec blížící
Truchlivou píseň pějí rohy Svolávající ozvěny bojovníků jen ty si zůstal... jediný sám v temně rudé zbroji
Slunce vzplálo černé mraky pláčou slova přísahy zní zuřivě a temně v zoufalství poklekáš do rudé hlíny blíž k druhům v náručí matky země
Tvoje srdce zná pouze ctnost Tvoje čepel brání bezmocnost Tvoje síla daruje slabým esenci Tvoje slova říkají pouze pravdu Tvůj hněv pocítí ďáblovi stoupenci
V malém srubu utápíš smutek v kleci z lihovin ... Zamračeně hledíš na prázdne židle přátel Skutek se naplnil Není a nebude nikdy ztracen Společné chvíle nadějí a osudu Dluh který zplatili je vrácen
Jsem ze starých cest Jsem ze starých dnů Jsem ze světa starého řádu
Naučili jsme se nenávidět a bojovat Teď jsem konečně doma Stíny a světlo ... vše je propojené Tmavá, lehká, strašná a divná Vím, že si mně jednou najde ta nekonečně dlouhá smrtelná zima
Uvidíš můj vzestup ... uvidíš můj pád Záblesky zlata na rudé zbroji Zase jsem našel své jméno říkají mi Rudý drak ... Strážce soumraku ten co se znovuzrodil v boji
Pamatuji si, proč jsme tam byli ...
Probudil jsem se příteli ... jsem tu ...
Poklekám a posílám modlitbu ...
Člověk a právo neumírá, pokud si ho pamatuješ Slova přátel nejsou zapomenutá, jestliže je jasně vyslovuješ Kodex jasně svítí, jestli ho srdce tvé chrání a cítí.
Přijde jednou den Když spolu přineseme naději a slávu Daleko za hranicí pokořených bohů Všichni do jednoho ... oděni v temně rudém hávu ...